Krev pro rusalku

Rusalky a žínky, které se živí jako šlapky. Navíc šlapky, které se vám promění v koho si přejete, tedy jen s malým háčkem a to tím, že se platí krví.. Dohledem nad kur.. pardon vílami, rusalkami a žínkami je pověřeno speciální oddělení ve kterém slouží D. Stolbenk. A zrovna Stolbenkovi je přiřazen případ mrtvé víly ve chvíli kdy se mu totálně podělal život. Může se mu podělat ještě víc? Může. Přesně tento tip fantasy literatury můžete hodit mezi horory, thrillery a krimi. Mně to teda sedne abych rozsekl žánry. První setkání s autorkou bylo v Legii, kterou jsem se pořádně namlsal. Musel jsem tedy pořídit i její sólo dráhu. Tady jede po vlastní fantasy ose a to vůbec neubírá na čtivosti. Vždy když natáhnete prsty na stránku s odhalením odpovědí. Odpovědi jsou o chlup dál. Do zhruba poloviny knihy to byl takový průměr a pak se to začíná zvedat. Postupný vývoj děje, propletenost a netradiční noir krimi z jiného soudku.

Za mě super čtení, ikdyž je chvilemi je tam až moc sebelítosti. Jinak ale jsem knihu přečetl za dva dny.

Skvělý zážitek, bavila jsem se od začátku do konce.

Tak tahle knížka mě bavila a to hodně! Velmi zajímavý a netradiční nápad. Co oceňuji bylo to, že vše do sebe hezky zapadalo a dávalo to smysl, i když je to fantasy. A příběh odehrávající se v Brně, o to zajímavější, když některé ty ulice znáte. Za mě prostě super a určitě si od Kristýny Sněgoňové velmi ráda zase něco přečtu.

Čtivé, zábavné, nutí k zamyšlení. Prvotina Kristýny Sněgoňové je velmi zajímavé dílko. Na to že má téměř 600 stran se čte velmi dobře. Příběh má spád, dobré tempo. Ocitáme se ve světě, kde lidé žijí ve společně s vílami, divoženkami, rusalkami.... Ale ne s těmi, co známe z pohádek, ale krvelačnámi, masožravými. Monstry?? Tady mne trochu zklamalo, že vstupujeme do fantasy světa, ale alespoň mně chybí nějaké uvedení, vysvětlení. Sice víme, že byla jakási válka (kdo, s kým, proč?). Že v ní víly lidem pomohly, ale za to si vysloužily nikolivě uznání, ale rasovou segregaci, pohrdání, vykořenění z původních teritorií a život na okraji společnosti. Setkáváme se s vyšetřovatelem Dominikem z rodu Vran. Tento rod má na svědomí zákony na ochranu lidí před vílami. Defacto rasově segregační. Dominik trpí traumaty nejen ze své rodiny, ale hlavně ze smrti matky, kterou měla sežrat víla. Sledujeme jak nešťastnou náhodou díky Dominikově chybě víla zabije jeho parťačku Danu. Sledujeme jak Dominik vílu přinutí za Danu se vydávat. Sledujeme jak strach lidí z víl a hlavně z jejich schopností, nutí lidi vílám ubližovat a ponižovat. Beztrestně zabíjet... Sledujeme, jak Dominikovu nenávist vůči všemu vílímu, nabourává, jeho z nutnosti společnice, víla Léto. Sledujeme i mnoho dalšího, ale hlavně... Hlavně nás to nutí zamyslet se nad lidmi jako takovými. Čeho všeho je lidstvo ze strachu schopno. A nejen ze sz´trachu. Z vypočítavosti. Jak autorka v jedné pasáži píše. Lidstvo je fyzicky slabé, ale inteligenčně výše než víly. Proto tyto nechápou, proč s nimi lidi takto již 50let jednají a i když jsou masožravé, lidem se zcela nepochopitelně podvolily. Kniha než fantasy z reálného Brna je spíše psychologickým zamyšlením nad lidstvem jako takovým. Jediná výtka je k začátku - nemám rád, když skočím do fantasy světa a nevím, ani si neumím domyslet jeho původ a mám pocit, že i na konci to trochu zahaprovalo, ale nic dramatického. Když to shrnu - netradiční, poutavé, k zamyšlení nutící.